Focení, které pro mě bylo tak nějak “za odměnu” a stalo se jedním ze splněných snů.
Fotografie, které vznikají u vás doma jsou pro mě vždy srdcovou záležitostí. Když je odevzdávám, tak vím, že vám předávám snímky, které na hodnotě neztratí, spíš naopak. Za pár let na nich uvidíte nejen to, jak jste vypadali, ale připomenou atmosféru domova a možná i naprosto všedních, obyčejných dnů, které nám tak rychle utíkají.
Obvykle se v domácím prostředí fotí jen malá miminka, ale zahraniční fotografové už jsou o pár kroků dále. Vždycky u nich pokukuji právě po tomto stylu fotografií a říkám si, jaká je škoda, že u nás se ono “domácí focení” využívá jen pro novorozenecké fotky a nikdo nechce zachytit běžný den, oblíbenou činnost nebo hru se staršími dětmi…
Už víte proč jsem psala o splněném snu?
Velký dík patří této báječné rodině!
Nejen za milé přijetí u vás doma, ale především za možnost vyzkoušet si styl, který k nám zatím nedorazil v takové míře, v jaké by si zasloužil (ale věřím, že přijde, pro mě je to zkrátka “srdcovka”).
Maminka chtěla zachytit právě ty všední okamžiky, kdy s dětmi udělají třeba těsto, necháme je blbnout, jíst, zkrátka cokoli a já dostala hodně volnou ruku…
A jak to celé dopadlo,
to už posuďte sami 🙂
V tomto stylu by se měla prolínat dokumentární a tradiční pózovaná fotografie. Fotograf je zde pouze tím, kdo vám pomůže vyprávět váš příběh. A pokud někoho z vás tenhle styl nadchne podobně jako mě, neváhejte se mi ozvat. Na stylu focení se s vámi ráda domluvím předem a už teď jsem zvědavá, co mě příště čeká 🙂
