Chvíli jsem váhala, ale teď už můžu říct, že cesta, kterou jsem se vydala, je ta správná. Focení venku má velkou spoustu výhod.
Nebudu vás tu zatěžovat technickými výhodami o tom, že světlo, které nám poskytne sluníčko nebo vlastně i zatažená obloha je prostě přirozené, podle mě nejhezčí, které může být. Barvy, které dodá sama příroda, ty jsou prostě výjimečné a fotky nikdy nebudou stejné ani jednotvárné.
Hlavním důvodem pro exteriérové focení je místo. Čím víc jsem poznala vás i vaše děti, tím víc jsem se utvrdila v tom, že ateliér, který by byl dokonalý pro focení dětí, by musel mít velikost hangáru na letadlo…
Potřebují prostor a volnost, aby mohly být samy sebou, přirozené a bezprostřední.
Že se u toho někdy vy i já pěkně naběháme? Že je to náročnější?
Možná je, ale ta radost, kterou zachycuji, a kterou pak máte vy, ta mi za to zkrátka stojí a je TO právě TO, co mě baví. Přirozené světlo, přirozené prostředí a přirozené emoce vás a vašich dětí.
Takže zpět k otázce ateliéru… Říká se “nikdy neříkej nikdy”, tak možná někdy se mi začnou líbit fotky dětí před vinylovým pozadím, barevnými plátny, na prostoru 5×5 metrů a děti říkající “sýýýýr” pokud možno ve strnulé poloze, aby náhodou něco nerozbily či neshodily nějakou tu dekoraci – TEĎ TO ALE OPRAVDU NEBUDE.
Dalo by se říci, že vlastně můžeme kdekoli. Výběr toho ideálního místa, ale už tak jednoduchý není. Vzhledem k tomu, jak moc právě prostor, kde fotíme, ovlivní celkovou atmosféru pořízených snímků a vlastně i celého focení, jsem na výběr lokality hodně pečlivá, protože musí splňovat spoustu požadavků.
Měla by být použitelná téměř při jakémkoli počasí, s ideálními světelnými podmínkami. Místo by mělo být trochu odlehlejší, bez většího množství kolemjdoucích. Místo, které navzdory blízkosti k městu nebude připomínat skládku či smetiště. Příroda bude spíše divočejšího rázu, než pečlivě stříhaný anglický trávník, protože střapatá tráva a rozkvetlá louka přidá fotkám mnohem víc, než udržovaný park, kde se chodí jen po cestičkách a běda, když ne. Místo musí být dál od silnice, dál od hlavních tahů s velkým provozem, ale zároveň lehce přístupné, ideálně i s kočárkem tak, abychom k němu nemuseli absolovovat půlhodinovou cestu. Také musí být kde nechat auto. Musí tu být dostatek stínu i světla, v horizontu by neměly překážet dráty el. vedení, komíny a další ne zrovna žádoucí objekty. A jedna z nejdůležitějších podmínek – místo musí být prostě krásné, příjemné, abyste se tam cítili dobře, protože když se vám tam nebude líbit, bude to ve vašem výrazu znát. Jo a abych nezapomněla – nesmí tam být klíšťata, velcí černí mravenci a vosy 🙂
Chápejte, ideální místo zkrátka neexistuje, ale hledám pro vás taková, která se k němu nejvíce přibližují.
Konkrétní místo, kde se sejdeme, je vždy individuální. Obvykle vám navrhnu takové to “nej” v daném období, ale pokud máte nějaké své oblíbené, klidně mi to dejte vědět, domluvíme se. Pokud vás mé fotky oslovily, ráda vás uvidím na focení
