Když mi Katka s Davidem jen tak mezi řečí oznámili, že jeden z jejich nejbližších příbuzných je svatební fotograf, mozek okamžitě přepnul do zvláštního režimu. Během několika vteřin živě vidí neviditelnou odbornou komisi, která zpovzdálí hodnotí každý úhel, nastavení foťáku a možná i způsob, jakým měníte objektivy.

A informace, že právě on mě poslal do jejich užšího výběru mezi svatebními fotografy?
Tak ta celé situaci na klidu opravdu nepřidala.

Nejdřív potěší… a vzápětí donutí zkontrolovat techniku před odjezdem asi šestkrát. Běžně ji kontroluji „jen“ pětkrát, takže je vidět, že jsem situaci nesla opravdu statečně 🙂

Svatbu jim nefotil, protože ho chtěli mít vedle sebe hlavně jako hosta, ne jako člověka, který celý den pobíhá s foťákem. A přesně v tu chvíli vám dojde jedna důležitá věc – jedete mezi rodinu, kde si umí vážit jeden druhého a o té obyčejné lidskosti nebude pochyb.

Takže ano, všechny moje lehce paranoidní představy byly úplně zbytečné. Místo stresu mě čekal den plný smíchu, emocí a lidí, vedle kterých člověk po chvíli úplně zapomene, že je vlastně v práci.